Charles H. Spurgeon (1834–1892) se narodil do kazatelské rodiny ve venkovském městečku Kelvedon (anglické hrabství Essex). Rané dětství strávil u svých prarodičů v nedalekém Stambourne. Charlesův děd, James Spurgeon, také kazatel, na něj měl významný vliv. Po celý život udržovali láskyplný a vřelý vztah. Ačkoliv Charles vyrůstal v církevním prostředí a rozuměl poselství evangelia po obsahové stránce, dlouhá léta nezakoušel jeho moc a vnitřně zápasil se svými hříchy. Své obrácení přisuzoval jisté nevšední událostí. Jednoho mrazivého lednového nedělního dne roku 1850 zahnala sněhová vánice mladého Charlese do malé metodistické kaple v Colchesteru. Zde navzdory ne příliš vydařenému kázání laika (na text z Izaiáše 45,22), jenž byl nucen narychlo zastoupit chybějícího místního kazatele, Spurgeon konečně nalezl spásu a radost v Ježíši Kristu. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné!

Brzy nato se Spurgeon nechal pokřtít. Během krátkého studia na škole Newmarket Academy začal vyučovat v nedělní škole. V létě roku 1850 se přesunul do Cambridge, kde začal pracovat jako asistent pana Henryho Leedenga, vedoucího místní pánské školy. Mezitím se věnoval pravidelné službě obyvatelům okolního venkova. Navzdory svému nízkému věku (pouhých 16 let) prokazoval ryzí horlivost v hlásání evangelia, výjimečné řečnické dovednosti, bystrý intelekt a charakterovou zralost. Díky tomu jej mezi lety 1850–1851 zvolili členové baptistického sboru ve Waterbeach, které často navštěvoval, svým pastorem. Nevelký venkovský sbor se během několika měsíců rozrostl z přibližně 40 na 400 posluchačů. Spurgeon hlásal evangelium na každém kroku. Hříšníci se odvraceli od svých nepravostí k Bohu, činili pokání a hladověli po Božím slově a společenství věřících.

V únoru 1854 se po úspěšné službě a nelehkém loučení ve Waterbeach Spurgeon přestěhoval do Londýna, aby se ujal vedení sboru New Park Street Church. Tento sbor s bohatou historií dlouho nedovedl najít kazatele, který by jim pomohl postavit skomírající společenství opět na nohy. Neustále je navštěvovali kazatelé, jejichž přednes připomínal suchopárné, nesrozumitelné a samoúčelné akademické přednášky, a nikoli horlivé kázání Božího slova. Spurgeon navštívil sbor New Park Street Church poprvé v prosinci 1853. Po pozvání, které nejprve považoval za omyl, se nakonec dostavil a místní členové a diákoni byli jeho službou natolik ohromeni, že jej požádali, aby se ujal vedení jejich sboru natrvalo. Po tříměsíční zkušební době a vzájemné dohodě Spurgeon vstoupil do služby vedoucího kazatele New Park Street Church v Londýně. Bylo mu 19 let.

Spurgeon zakoušel v počátcích své londýnské služby hojnou opozici, kritiku a posměch. Jeho kazatelský a pastorační vliv ale navzdory tomu vzbuzoval stále větší ohlas a zanedlouho kapacity sborové budovy nestačily pojímat nezadržitelně rostoucí počty návštěvníků. Roku 1861 proto kongregace s podporou křesťanské veřejnosti otevřela novou modlitebnu Metropolitan Tabernacle. S možnostmi hostit až 6 000 posluchačů se jednalo o největší baptistickou budovu své doby. Na tomto místě Spurgeon sloužil až do konce svého života. Navzdory nesmírným vnitřním kapacitám této stavby zde bylo neustále plno. Před každým shromážděním musela řada zájemců odejít, jelikož počty návštěvníku rychle dosahovaly svého maxima.

Sbor doslova oplýval nejrůznějšími aktivitami. Konala se zde sborová a evangelizační shromáždění, modlitební setkání, nedělení a večerní škola pro členy i pro veřejnost, schůzky pracovníků sborových služeb zabývající se distribucí Biblí, traktátů, křesťanské literatury, charitativních balíčků, pracovníci pečující o sirotky a starší osoby, setkávali se zde pouliční evangelisté, studenti Spurgeonovy školy (Pastors' College) a mnozí další.

Spurgeonova kázání vynikala srozumitelností, zřetelnou strukturou, obsahovou propracovaností, přímočarou upřímností, horlivostí, ryzí vřelostí, něžným zájmem a pestrobarevnou obrazotvorností, kterou Spurgeon výstižně vykresloval hluboké biblické pravdy svým posluchačům. Spurgeonův přednes doprovázely hojné citace a parafráze z Písma a různých autorů. Charles H. Spurgeon měl silný a zvučný hlas, libého tónu, příjemný na poslech. Hovořil přirozeně, plynule a zlehka. Bylo mu velmi dobře rozumět i v rozlehlých a špatně akusticky navržených prostorech. Největší zástup, kterému kdy kázal, se shromáždil roku 1857 na londýnském výstavišti Chrystal Palace. Množství přítomných posluchačů tehdy přesáhlo počet 23 000 osob. Všichni ale údajně Spurgeona zřetelně slyšeli. Měl bohatou slovní zásobu a dokázal okamžitě získat pozornost posluchačů. Během kázání se nebál používat humorné anekdoty, což někteří z jeho současníků považovali za nepřiměřené. Také byl velmi inteligentním a sečtělým mužem, přestože odmítl podstoupit univerzitní studia. Od malička se intenzivně a se zájmem vzdělával četbou. Měl výbornou paměť. Jeho osobní knihovna čítala okolo 12 000 knih, dokumentů a spisů, mnohé z nich od známých puritánů, reformátorů a raných církevních autorů. Nade všechny knihy ale miloval Písmo. Byl horlivým modlitebníkem a svou víru uváděl do praxe mnoha dobročinnými aktivitami, které mu jeho milující a obětavá manželka Susannah i sbor pomáhaly realizovat. Sbor Metropolitan Tabernacle dosáhl počtu 6 000 členů. Spurgeon si údajně pamatoval jméno každého z nich. Rád s nimi trávil čas v osobních rozhovorech, pokud mu to jeho rozvrh jen trochu umožňoval.

Kromě kazatelské a pastorační činnosti se Spurgeon hojně věnoval psaní. Napsal okolo 150 knih. Jeho kázání vycházela tiskem každý týden, dnes zabírají 63 svazků, které obsahují přes 3 500 kázání. Od roku 1865 rovněž vydával měsíční magazín Sword and Trowel, do něhož hojně přispíval. Třebaže se nestylizoval do pozice učence či systematického teologa a nikdy netendoval k akademickým či doktrinálním disputacím, usilovně a s odvahou bránil pravdu evangelia i uprostřed kontroverzní doby, která kriticky znehodnocovala důvěryhodnost Bible a tíhla k nebezpečným kompromisům.

Charles H. Spurgeon zemřel během odpočinkového pobytu ve francouzském přístavním městečku Mentone roku 1892 v blízkosti své manželky a přátel následkem vleklých zdravotních problémů, jež se u něj v průběhu let a vlivem intenzivní, nelehké služby postupně zhoršovaly.