Hořký konec heretika
V oné době [rok 336] vedl církev v Konstantinopoli Alexandr. Byl to Boží věci oddaný biskup, jehož kvality se jasně projevily ve sporu s Ariem. Když Arius dorazil do města, lidé se rozdělili na dvě frakce a ve městě byl zmatek. Někteří trvali na tom, že je třeba přijmout nicejské vyznání, jiní argumentovali tím, že Ariovy názory odpovídají zdravému rozumu. Alexandr se tak dostal do velmi obtížné situace, zejména když Eusebius z Nikomedie vehementně hrozil, že Alexandra zbaví jeho funkce, pokud nepřipustí Aria a jeho žáky k večeři Páně… Když již nevěděl jak dál, dal Alexandr vale lidské moudrosti a hledal útočiště v Bohu, vytrvale se postil a nepřestával se modlit. Aniž by to někomu řekl, zavřel se v kostele nazývaném „Pokoj“, šel k oltáři, padl tváří na zem u stolu Páně a v pláči se vroucně modlil. Tak strávil mnoho dní a nocí. A Bůh mu dal, co tak toužebně hledal. Jeho modlitba totiž zněla: „Jsou-li Ariova hlediska správná, ať se nedočkám dne, který císař stanovil k jejich projednání. Je-li však pravá moje víra, ať Arius, jako autor tohoto zla, pocítí zasloužený trest za svou bezbožnost…“
2000 let Kritovy moci-- Martin K. Bussey (přednášející teologie, Africa International University, Keňa) |
Byla sobota a očekávalo se, že se Arius následujícího dne společně s církví zúčastní večeře Páně. Za jeho troufalé přečiny jej však dostihl Boží soud. Když odešel z vládního paláce, doprovázen davem Eusebiových následovníků jako svou stráží, v centru pozornosti kráčel pyšně městem. Když se však blížil k místu zvanému Konstantinův trh, náhle na jeho svědomí dopadla veškerá hrůza jeho vin, jeho vnitřnosti zachvátily křeče. Požádal, aby mu ukázali místo, kde by si mohl ulevit. Někdo jej nasměroval do prostoru za tržiště. On tam však omdlel, obsah jeho střev se vyvalil ven společně s proudem krve; v krvi z něj vyšly části jater a sleziny. Zemřel téměř okamžitě. Lidé v Konstantinopoli si dosud ukazují místo, kde k oné hrůze došlo, tj. za masným trhem na kolonádě. Místo, kde se událost odehrála, se stalo trvalou připomínkou onoho neobvyklého úmrtí. Následovníky Eusebia z Nikomedie naplnil děs a obavy a zpráva o Ariově smrti se rychle šířila městem a vlastně do celého tehdejšího světa. Císař, který bral křesťanství stále vážněji, se zaradoval z toho, co se stalo, a vyhlásil, že Bůh potvrdil správnosti nicejského vyznání.
Socrates Scholastikus, Historie církve, kniha 1, kapitoly 37–38
Z knihy 2000 let Kristovy moci,
1. díl:doba církevních otců,
autor Nick R. Needham
https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/2000-let-kristovy-moci-i-dil.html
S přáním Božího pokoje,
vaši Jan a Iva Suchých
- Published in