Otroctví, které přináší svobodu

Jak šokující a současně hluboké poznání pramení z Božího slova, které učí, že pravou svobodu nalezneme jen v otroctví Kristu. Ačkoli si nevěřící lidé myslí, že jsou svobodní, jsou ve skutečnosti otroky hříchu, jsou drženi v zajetí svých žádostí a chyceni do pasti svých přestoupení. Bible rozeznává v tomto světě jen dvě kategorie lidí: ti, kdo jsou otroky hříchu, a ti, kdo jsou otroky spravedlnosti. Pavel uvádí tyto dvě skupiny do protikladu v epištole Římanům 6,16–18:

Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

Otrok Skrytá pravda o naší identitě v Kristu John MacArthur     Pro každého křesťana je tím nejdůležitějším vztah s Ježíšem Kristem. On je náš Spasitel, náš učitel a náš přítel. Ale Bible nás především učí, že Ježíš je náš Pán, my mu právem náležíme – vždyť nás vykoupil svou vlastní krví – a jsme tedy jeho otroci.    Osvojme si znovu, co Bible skutečně učí o otroctví, a váš vztah s Kristem už nikdy nebude stejný. Výraz Boží otrok ovšem z různých důvodů z Bible zcela vymizel. Během staletí byl ve většině překladů nahrazen jinou, mírnější terminologií. Tato záměna zřejmě nebyla úmyslná, ale časem napáchala nedozírné škody v chápání Božího slova.    Toho si všímá autor knihy John MacArthur a vynáší na světlo učení, které vychází ze znovuobjeveného poznání, že jsme otroci Ježíše Krista. John MacArthur jasně a výstižně vysvětluje, že Ježíš nás osvobozuje z pout hříchu, abychom se stali jeho majetkem, a tedy královskými otroky. Ti, kdo se mají stát jeho dětmi, musí být paradoxně ochotni stát se jeho otroky. Dr. R. C. Sproul Na naší křesťanské pouti jsme až příliš zaměření sami na sebe – jak tato zkouška přetaví mou víru, jak zlepší můj charakter nebo jak zapadá do mozaiky událostí, které se dějí pro moje dobro. Když věřící mluví o osobním Spasiteli, myslí tím Spasitele, který je osobně zaujatý jejich zdravím, úspěchem a naplněním života. Takový názor však nemůže být dál od pravdy. Ve své nové knize předkládá John MacArthur důkladně promyšlený a vskutku neobyčejný pohled na náš vztah k Pánu Ježíši. Chcete upevnit svou víru a důvěru k Pánu? Pak je to kniha pro vás. Joni Eareckson Tada Poutníkova četba, 2018

Apoštol Pavel v tomto oddíle Písma ukazuje, že neexistuje nic takového, jako je absolutní morální nezávislost. Každý člověk je otrok – buď je otrokem hříchu, nebo je Božím otrokem. James Montogomery Boice to vyjádřil následujícími slovy:

Neexistuje nic takového jako absolutní morální svoboda. Žádná lidská bytost není tak svobodná, aby si mohla dělat všechno, co chce. Pouze jediná bytost v celém vesmíru je naprosto svobodná. A to je Bůh. Všichni ostatní jsou někým či něčím omezeni nebo zotročeni. Z toho všeho plyne jediná smysluplná otázka: Komu sloužíte? Protože vy a já jsme lidské bytosti, nejsme Bůh, nemůžeme být nikdy nezávislí. Buď jsme otroky hříchu, nebo otroky Ježíše Krista.

Existuje však jedna úžasná a velmi pozoruhodná skutečnost: Být otrokem Ježíše Krista znamená být skutečně svobodný.^[1]

Kristovo otroctví neznamená jen svobodu od hříchu, viny a odsouzení. Znamená také svobodu k tomu, abychom žili v poslušnosti a líbili se Bohu, abychom žili tak, jak si to přeje náš Stvořitel, v důvěrném obecenství, ve vztahu s ním samotným. „Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“ (Ř 6,22; 1Pt 2,16) Kristovo otroctví je pak jedinou svobodou, protože „když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni“ (J 8,36). Alexander Maclaren tento verš vysvětluje následovně:

Takové otroctví je jedinou svobodou. Svoboda neznamená, že si dělám, co se mi zlíbí, ale že chci dělat, co bych měl, a činím to. Svobodný je pouze ten, kdo se podřizuje Bohu v Kristu, a tím překonává sám sebe a svět se všemi jeho protivenstvími; je schopen tak jednat, což je vlastně podstatou jeho života… Vy hovoříte o poutech poslušnosti, ale tíha nadměrné svobody je mnohem bolestivější. Otroci říkají: ‚Zpřetrháme jeho pouta, jeho provazy pryč odhodíme.‘ A svobodní lidé říkají: ‚Pane, spoutej mě svými požehnanými okovy, přikaž mé vůli svou vůli, naplň mé srdce svojí láskou a vůlí a mé ruce budou svobodné.‘ Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.^[2]

Ačkoli i křesťané občas upadají v důsledku svých špatných rozhodnutí do hříchu, už hříchu neotročí, jak tomu bylo předtím, než je Kristus vysvobodil. Hřích už nemá moc, aby je ovládal. Jan Zlatoústý, církevní otec ze čtvrtého století, to nádherně ilustruje ve svém kázání:

Je absurdní, aby nad těmi, kdo směřují a jsou vedeni do Božího království, vládl hřích nebo aby si ti, kteří jsou povoláni, aby vládli spolu s Kristem, zvolili, že budou zajatci hříchu. Je to, jako kdyby si člověk sejmul z hlavy korunu, aby se stal otrokem hysterické ženy, která přišla jako žebrák ve starých cárech. Jak je možné, že vás hřích tak ovládá? Není to moc hříchu, ale jen vaše lenost.^[3]

Vykoupení Kristem a zmocnění Duchem svatým dává věřícím vše, co potřebují, aby dosáhli vítězství nad pokušením a hříchem. Moc hříchu byla navždy zlomena. Odsouzení Zákonem navždy pominulo. Naším vlastnictvím je svoboda v poslušnosti. „Nyní… sloužíme Bohu v novém životě Ducha." (Ř 7,6)

Teprve v Kristově otroctví jsme konečně a úplně svobodní; až když se mu plně podrobíme, prožijeme skutečnou svobodu, neboť jeho zákon nás navždy osvobodil od zákona hříchu a smrti (Ř 8,2).

^[1] James Montgomery Boice, Romans, 4 vols., Grand Rapids, Baker, 1991, 2:689–90, Douglas Moo, The Wycliffe Exegetical Commentary, Romans 1–8, Chicago, Moody Press, 1991, s. 415. Autor zde uvádí, že nikdo není skutečně svobodný od svého pána a nevěřící, kteří si myslí, že jsou svobodní, jsou pod vlivem falešné představy, kterou vytvořil a kterou v nich utvrzuje satan.

^[2] Alexander Maclaren, Expositions of Holy Scriptures, the Acts, Bibliolife, 2007, s. 148.

^[3] Chrysostom, Homilies on Romans, 11, citováno v Gerald Bray, ed. Romans, Ancient Chritian Commentary on Scripture, Downers Grove, IL., InterVarsity, 1998, s. 163.

.

Z knihy Otrok, skrytá pravda o naší identitě v Kristu

autor John MacArthur

https://www.poutnikovacetba.cz/poutnikova-cetba/otrok-john-macarthur.html

S přáním Božího pokoje,

vaši Jan a Iva Suchých