...knihy, které nechávájí
promluvit Bibli
Cílem knihy je ukázat podstatu a znaky díla Ducha svatého při obrácení hříšníků a také ukázat, že můžeme odlišit dílo Ducha od čehokoli, co není pravou zkušeností spasení
Tato kniha je zkrácenou a pro současného čtenáře upravenou verzí klasického díla Jonathana Edwardse (1703-1758) „A Treatise Concerning Religious Affections“ „Stěžejní otázka, kterou by si každý měl položit, zní: Čím se odlišují lidé, kteří se těší Boží přízni – ti, kdo jsou na cestě do nebe? Můžeme se zeptat ještě jinak: Co je podstatou pravé zbožnosti? Jaký způsob osobní zbožnosti Pán Bůh schvaluje?“ „Je těžké dát objektivní odpověď na tak spornou otázku. Během duchovních probuzení není jednoduché odlišit a podpořit to dobré a současně uvidět a zavrhnout to špatné. Přesto jistě musíme udělat obojí, pokud chceme, aby Kristovo království prospívalo.“ „Mám v plánu přispět touto knihou, co jen budu moci, k pochopení pravého náboženství. Mým cílem je ukázat podstatu a znaky díla Ducha svatého při obrácení hříšníků. Pokusím se také ukázat, že můžeme odlišit dílo Ducha od čehokoli, co není pravou zkušeností spasení.“ Jonathan Edwards
Jonathan Edwards se narodil se roku 1703 v East Windsor v Connecticutu do kazatelské rodiny. Raného vzdělání se Edwardsovi dostalo od jeho otce, Timothy Edwardse (1668–1759), jenž po vzoru tehdejších kazatelů vedl gymnaziální výuku pro místní chlapce u sebe doma. Zde se seznámil s reformovanou teologií a praktickou zbožností puritánů. Ve věku třinácti let nastoupil Jonathan Edwards na studia v Collegiate School, od roku 1718 známou pod označením Yale College. Zde získal roku 1720 titul bakaláře svobodných umění. Následně pokračoval v magisterském studiu. V průběhu dětství a dospívání opakovaně prožíval období silného usvědčení z hříchu. K jeho obrácení ovšem údajně došlo až roku 1721. O rok později začal na krátký čas sloužit v presbyteriánském sboru v New Yorku. Na žádost svého otce se však po osmi měsících vrátil zpět do Connecticutu, aby dokončil magisterská studia. Byl fascinován soudobými vědeckými objevy a poznatky, které podle něho představovaly zřetelné svědectví Boží existence a jeho atributů zrcadlících se v jím stvořené přírodě a řádu kosmu. Po studiích postupně sloužil a vyučoval v Boltonu, New Haven či v Northamptonu v Massachusetts, kde od roku 1727 pracoval jako asistent na farnosti svého děda z matčiny strany, Solomona Stoddarda (1643–1729). Ve stejném roce se oženil se Sarah Pierrepont (1710–1758). Sarah byla zbožnou, inteligentní a pracovitou ženou a svému manželovi porodila celkem jedenáct dětí. Jonathan Edwards si v počátcích své služby v Northamptonu všímal jak lhostejnosti některých členů církve ve věcech víry, tak narůstající bezbožnosti. Ve svých kázáních se proto od roku 1730 soustředil na konkrétní hříchy. Vedl lid k usvědčení, pokání, víře v evangelium a nápravě. Z Boží milosti se J. Edwards stal svědkem duchovního obrození v Northamptonu mezi lety 1734-1735. Přibližně od roku 1740 nastalo období tzv. Prvního velkého probuzení v britských koloniích Severní Ameriky. Jonathan Edwards byl jeho součástí. Naneštěstí, díky Edwardsově negativnímu postoji ke křtu novorozenců, kteří nejsou schopni vědomě vyznat víru a činit pokání, dále díky pomluvám směřovaným na jeho osobu a komplikacím související s církevní kázní, odhlasovala kongregace v Northamptonu roku 1750 Edwardsovo odvolání ze zdejšího pastorátu. O rok později se Jonathan Edwards se svou rodinou přesunul do Stockbridge, kde misijně sloužil indiánským kmenům, a kde také sepsal značnou část svých knižních děl. Roku 1758 přijal nabídku na pozici rek